• Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic

Parkán - podepisují se na nahá těla

Parkán - podepisují se na nahá těla

Kapela PARKÁN patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co na naší tancovačkové scéě již celé čtvrtstoletí hraje. Jako správná bigbítová kapela ve svých raných dobách nikdy nepodlehla tlakům bolševika, za což si vysloužila, tak jako mnoho podobných kapel, několik zákazů a sem tam i nějakou ránu obuškem. Přesto kapela nezlomena hrála dál a dneska pod pódiem křepčí děti, jejichž otcové a mámy patřili k věrným fadům této skupiny. Vlastně, minulý čas v tomto případě není na místě. Kdo se jednou stane fandou Parkánu, je jím na celý život. A troufám si tvrdit, že se tato kapela určitě dočká i třetí generace svých příznivců.

O tom, jestli to tak opravdu bude, ale taky o dobách bolševických a dalších ptákovinách jsem si povídal se zakládajícím členem Parkánu Ivanem Trojanem.

Ivo, kapela Parkán patří k pamětníkům v bigbítu. Čím si vysvětluješ skutečnost, že dokážete tolik let zaujmout posluchače? Parkán měl vždycky svůj rukopis, osobitý styl, nekomplikovaný, účelný. Lidi chtěli s námi zpívat, odreagovat se, tancovat a zapomenout na svý trable. My jsme jim to dali a oni nám zase motivaci. Byl to vzájemný doping a respekt. Byly krize, problémy, ale Parkán svou vnitřní silou zvítězil.

Dnešní generace, která na vás chodí, zajisté nezažila časy bolševika. Stálo by tedy určitě za to, tu dobu vzpomenout. Jak to bylo s památným vystoupením v Čepřovicích a vůbec, jak se kapele v tý době "dýchalo"? Kde jsi vyšťoural Čepřovice (28.9.1984, pozn. red.)? Zásah pohotovostního pluku SNB se štíty a psy ve finále bez náhubků, skoro dva tisíce lidí. Nemohu jednou větou vyjádřit náladu nejen oné památné tancovačky. Kdo tam byl, určitě si to bude pamatovat celý život. A kapela v té době? Nejenom, že jsme hráli Kubišovou a třeba Čapájeva, ale bylo dost důvodů k tomu, že jsem já nebo brácha byl často u výslechu, kde padlo víc facek, než je na nebi hvězd... Těžko mohu vyjádřit svůj vnitřní pocit. Pocit strachu, beznaděje a opovržení. Mimochodem nikdy jsme nehráli na Silvestra. Letos, kdy se láme tisíciletí a parkán má za sebou 25 let života, chceme na rozloučenou s památným hostinským právě z Čepřovic, kde on letos končí, uspořádat Silvestra tam - v Čepřovicích. A bude to velký.

Kolik členů se v kapele za dobu její působnosti vystřídalo a proč odešli? Napočítal jsem 14 muzikantů a odchody byly rozmanité. Dvakrát emigrace, jednou náboženská víra, čtyřikrát to zavinil jinej džob a zbytek? Většinou dobří muzikanti s vlastní touhou se seberealizovat v jiném muzikantském stylu. Vysloveně z kapely musel odejít pouze jeden. Byl to dobrej kluk, ale...

Kolik jste prozatím vydali desek a která je podle vás nejúspěšnější? Parkán má za sebou tři desky, v současnosti vdechujeme život čtyřce, když materiál na ni je skoro pohromadě, zatím jí chybí něco peněz. Možná, že se proto bude rodit o něco déle, než je náš záměr. Uvidíme.

Můžou vás vaši příznivci vidět i ve videoklipu? Natočili jsme jeden klip, byla to pekelná sranda. Vše se odehrávalo v jedné hospodě, producent pořád spílal, že se musí víc pít, aby to bylo přirozený. Ve finále se točila jedna scéna na ulici bez zastavení dopravy, kde se kutálely sudy piva. Klip se natočil, ale nevysílal, protože v něm bylo tolik reklamy na nejmenované pivo, že šachovnice přes inkriminované spoty zcela eliminovaly producentův záměr. Ale byla to bomba!

Zažili jste za dobu své působnosti někdy absolutní triumf a naopak totální průšvih? Hrajeme již zmíněných blížících se 25 let. To už je triumf, ne? Průšvihy kapely se snad nekonaly. Hráli jsme všechny bigbíty, nemuseli jsme nikdy odjet pro nezájem lidí o naše vystoupení. Cením si toho.

Co říkají na vaše hraní vaše partnerky, zvykly si? Nebo jim nic jinýho nezbývá? Obecně, zdá se mi, že ti ženatí v kapele mají větší klid, než ti ostatní. Každý ženský bude asi vadit, že se na bigbítech podepisuješ fanynkám na rozmanité části těla. Když tam s tebou není, tak jí to nevadí, ty jí to doma neřekneš. V opačném případě to skončí válkou domácích spotřebičů. Vlastně nemusí, všechno je o toleranci...

Myslím, že byste již mohli být ve věku, že pod pódiem uvidíte své vlastní děti, je to tak? No, ještě ne, ale brzy tomu tak bude. Jestli tvoje otázka směřuje k ataku na náš věk, odpovím jednoznačně za všechny kluky z kapely. Absolutně si nepřipouštíme možná tvrdou věkovou realitu. Hrajeme a pohybujeme se mezi teenagery nějakou dobu. Oni po čase odcházejí a přijdou noví. My zůstáváme. Dává nám to nový impuls.

Co chystáte do budoucna a jaké máte ambice? Za všechny ty roky muzicírování jsem neoslovil žánou gramofonovou firmu, kterou bych za jistých okolností určitě našel. Chtěl jsem však být s kapelou naprosto nezávislý, hrát si co chci a jak často chci. A tato možná zanedbatelná záležitost dala Parkánu nějaký ten rok života k dobru. Proto jsou naše ambice stále stejné. Hrát pro lidi zase další rok a probít se do dalšího tisíciletí ne zrovna utěšenou ekonomickou situací naší zemičky.

Jsi spokojen s médii? Něco ti řeknu, štvou mě. Noviny, když už, tak se zabývají muzikály nebo různými alternativami rocku. Nova je zprofanovaná i se svým Esem. TV dvojka vysílá Paskvil spíše pro DJ neboli flašinetáře. A rádia, obecně, pouští Lunetic, Hůlku, Machálkovou, maximálně Lucii, a pak ve změněném pořadí znovu. Není tu vůbec vytvořen prosotr pro další kapely. V republice je jich registrováno mnoho desítek a skoro tolik jich vydalo své desky. Ale nikdo o nich neví.

S jakou kapelou nebo umělcem byste si chtěli společně zahrát? To jsou sny, které má každý z nás - členů kapely někde v sobě. My o nich navzájem víme, ale jsou strašně vzdálené. Ponechme je tam, kde jsou, a kdyby se aspoň jeden z těch snů zrealizoval, povím ti to. Považujete se za úspěšnou kapelu? Slečno, myslíte si, že jste krásná? To je podobná otázka. Nic ve zlým, Pepo. Několik generací, hlavně v našem JČ kraji, zná a miluje naše písničky. Pokud bych mohl Parkán této intenci zařadit mezi úspěšné kapely, řeknu ano. Děkuji za příjemný rozhovor.

S Ivanem Trojanem rozmlouval: Pepa Holomáč

Jaké album

Jaké album je nej

Hraje vám Parkán

There seems to be an error with the player !

Napište mi

booking

Nejbližší akce

Nejbližší akce »

Hledej »