• Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic
  • Parkan rocková skupina ze Strakonic

Hudba, pivo, holky a někdy i pár facek

Hudba, pivo, holky a někdy i pár facek

Vzpomínka na jednu venkovskou tancovačku z roku 2004, aneb zábavy na českém venkově jsou fenoménem i 21.století

Rockové taneční večery nebo čaje by podle všeho měly být jen vzpomínkou, kterou před lety zaznamenal třeba Gedeonův film Indiánské léto. Návštěva tanečního parketu na Pelhřimovsku ukazuje, že venkovské tancovačky stále plodí zábavu, děti i rvačky.

LESNÁ - Podle plakátů v okolních vesnicích nic nenasvědčuje tomu, že na sobotní zábavě nedaleko Pacova bude hrát Jihočechy oblíbená skupina Parkán. Soutěž o největší reklamu na návsích a autobusových zastávkách tu podle velikosti plakátů vyhrávají kapely Katapult a Turbo či klání v historickém šermu. Strakoničtí veteráni tanečních parketů nejspíš takovou propagaci nepotřebují. Na vesnici se přece nic neututlá. Letní scéna na horním konci úhledné vesnice v ospalém odpoledni vůbec nepůsobí jako dějiště bujaré noci. Zastřešené pódium podobné srubu by stejně tak mohlo hostit trampské jamboree. Okolo stolu prozatím sedí jen pár místních, kteří si po obědě vyšli či dojeli na malém traktoru na pivo. O půl sedmé ale přijíždí dvě skříňové avie s aparaturou, světly a nástroji. Za volantem jedné z nich, polepené reklamou na místní ležák, sedí nakrátko ostříhaný muž v tričku a džínách. Ivan Trojan skupinu, která dnes večer do Lesné přiláká sedm set lidí, před třiceti lety zakládal.

Dobít si baterky

"Většina kapel se dřív za tancovačky styděla. Měli jsme možnosti hrát koncerty, ale já od toho upouštím patříme sem, mezi lidi na vsi," říká Trojan, když je na pódiu všechno připraveno a nad stromy se vyhoupne kulatý měsíc. S trochou nadsázky se dá říci, že Parkán rovná se Trojan. Prošel s kapelou změnami stylu i názvu. To prvé diktovaly hudební trendy, to druhé kulturní politika komunistů. "Přetrpěli jsme i tápání začátkem 90. let, kdy to všechno nějak upadalo a lidi nevěděli, jestli mají na tancovačky chodit. Nezažili jsme pád ani pět let čekání, jestli se dáme znovu dohromady. Hráli jsme pro míň posluchačů, ale vydrželi jsme to. Dneska jezdí na tancovačky na letních parketech přímo za námi. To nás tahá za nohy, když už kolikrát nemůžeme," popisuje porevoluční dobu. "Od pondělí do pátku chodíme do práce, je mezi námi svářeč, já mám realitní kancelář, jeden dělá šéfa dopravy a další elektrikáře. Sem se jedeme vyřádit a zároveň dobít baterky."

Hodina supů

Ze stejného důvodu, jak se zdá, se na letní parket vypravilo i zhruba sedm set návštěvníků s věkovým průměrem kolem dvaceti let. Mezi tančícími jsou ovšem i děti či třicátnické manželské páry. Kapela odehraje téměř čtyřhodinový koncert v šesti sériích. "První je skoro neměnná, pak už volíme písničky podle nálady," vysvětluje kapelník. Myslí tím samozřejmě náladu posluchačů - ti chodí o přestávce na pódium a píší na papírky prosby o písničku. Většinou s věnováním, které Trojan ochotně přečte do mikrofonu. Repertoár tvoří vlastní skladby i verze písní Marty Kubišové, Patti Smith, Beatles, či Bryana Adamse. Texty kapely pracují k "hodině supů", jak říká Trojan času kolem půl druhé v noci, kdy je koncert u konce a obvykle prý vypukne sháňka po nezadaných partnerech. Obecenstvu k ní dodává kapela odvahu refrénem "každá jednou dá", v parkánovské verzi Adamsova originálu Summer Of ´69. Většinu skladeb odzpívá bubeník skrytý za mohutnou bicí soupravou. Hvězdné péče dívčí, početnější části publika, se dostává dvěma mladým kytaristům. Děvče, které se snaží prodrat k pódiu do jejich blízkosti, ostatní sokyně nekompromisně odstrčí, nejotráveněji však vypadá mladík, který se snaží navázat kontakt se dvěma dlouhovláskami. Ty se ovšem celý večer snaží upoutat pozornost kytarového tandemu. Nakonec se jim kytaristu s vizáží mladého Roberta Planta ulovit - alespoň "na pokec" - podaří. "Holky tu mají důležitou roli," komentuje sobotní povyražení kapelník. Zároveň ovšem míru náklonnosti vyjádřenou alkoholem nenápadně kontroluje, aby skupina odvedla až do konce solidní výkon. "V žádném případě nejsou hloupí," říká o posluchačích s repsektem. "Poznají, kdybychom to chtěli malinko odfláknout. To si nemůžeme dovolit - vybudovat si obecenstvo trvá léta a spadnout na hubu lze velmi rychle."

Žádní nedosažitelní umělci Parkán také nahrál několik desek s vlastní tvorbou. Upřímně řečeno, potvrzují pravidlo, že alba tancovačkových kapel jsou spíše suvenýrem, vzpomínkou na zážitek podobný tomu dnešnímu. Hudba a jednoduchá matematika jejich textů sice neodpovídá laťce hudebního gurmánství, ale koho to zajímá? Symbióza mezi hudebníky a posluchači má, alespoň pro tento sobotní večer, větší váhu. Při posledních písních se na pódium nahrne desítka rozdováděných posluchačů, tančí a zpívají s kapelou, a zruší tak rozdíl mezi pódiem a parketem. "Samozřejmě, že to není kdovíjak příjemné, ale přece si nebudu hrát na nedosažitelného umělce," komentuje to po koncertu Trojan. Přízeň publika je pro něj také zadostiučiněním za krušná léta. "Když jsem řekl estébákům, kteří za tím, že na nás přijeli lidi ze třinácti okresů, viděli spiknutí - to jsou normální lidi, kteří na nás jdou, tomu nerozumíte? - dostal jsem facáka," vzpomíná na dobu, kdy jeden z jejich koncertů rozehnala policie a nemocnice ve Strakonicích ani nemohla ošetřit všechny zraněné. Osmdesátá léta podle něj byla zlatou dobou tanečních zábav a podobně prý i dnešek. "Pořád hledám nový smysl těch tancovaček, snažím se lidem nabídnout něco navíc. Myslím si, že nechtějí něco laciného - chtějí maximum. Pokud jim je budeme schopni dát a oni nám to budou vracet tím, že přijdou, budeme pokračovat." Soudě podle dnešního večera se Trojan plete v jediné věci - hodina supů už asi není to, co bývala. Místní se v klidu rozcházejí domů a přespolní nasedají do aut.

Lidové noviny, 02. 09. 2004, Petr Vizina

Jaké album

Jaké album je nej

Hraje vám Parkán

There seems to be an error with the player !

Napište mi

booking

Nejbližší akce

Nejbližší akce »

Hledej »